Můj osobní příběh

byl ovlivněn mnohými zajímavými lidmi.

Svůj dospělý život jsem začala jako středoškolská geodetka (zeměměřička) a byla jsem cca 10 let materialistickou manažerkou, workoholičkou, pracující ve společnosti zabývající se geografickými informačními systémy. Bavilo mě vymýšlet nové věci a vést lidi. Ředitel této společnosti byl úžasným člověkem a mým skvělým mentorem, který mi dal do života mnohé vhledy, ze kterých čerpám dodnes.

Když se mi v roce 2004 narodila dcera, začala jsem se intenzivně zabývat lidskou psychikou a psychosomatikou. Potřebovala jsem tehdy pochopit a vysvětlit si, proč se lidé chovají, jak se chovají a jaký vliv to má na jejich zdraví. Uchvátily mě bylinky, aromaterapie a jejich vliv na člověka. Dodnes mě provází životem švýcarská kosmetika JUST a doplňky stravy Nahrin. S malou dcerou, mi také dávalo velký smysl zabývat se neziskovými projekty. Dostala jsem příležitost, podílet se na založení a v prvních letech i na fungování, pražské odnože mezinárodního servisního klubu Kiwanis, podporujícího děti a mladé lidi a vedla jsem kreativní dílničky pro děti z Klokánků. Pracovala jsem také jako asistentka své přítelkyně a mentorky, zabývající se osobním růstem, astrologií a tarotem.

Když mě život, prostřednictvím vážného úrazu, na delší dobu zastavil, nasávala jsem spoustu informací a vědomostí z různých oblastí života a mimo to vystudovala práva a začala pracovat ve státní správě. Po čase, při dalších životních lekcích, jsem se spolu se svou další přítelkyní a mentorkou, zaměřila na léčitelství a práci s energiemi, čímž se částečně zabývám dodnes.

Při setkání s jiným neméně zajímavým člověkem jsem zjistila, že se potřebuji věnovat více práci mentální nežli tělesné. Začala jsem zkoušet různé techniky. Být v přítomném okamžiku, pracovat s dechem a myslí, se svými emocemi, zkoumat co dokáže koherence srdce a mozku, meditovat a podobně. Všechno toto mé snažení nakonec vyústilo k průlomu, díky němuž jsem ucítila svou intuici, svůj vnitřní kompas, vnitřní klid, svou Duši chcete-li.

Pracovala jsem na sobě dál a učila se jednat vědomě v každodenním životě, při úplně obyčejných věcech, což znamená například: vnitřně se zastavit a uvědomit si co chci udělat nebo říct a proč, ještě před tím, než to udělám. Samozřejmě že tomuto umění se učím stále a jsou oblasti života, kde už mi to jde lehce a jsou tu i jiné, kde jsem na začátku.

Zprvu jsem o tom všem nadšeně mluvila s lidmi kolem sebe a zdálo se, že je to zajímá. Psala jsem malé povídky, které chtěli číst, kreslila intuitivní a energetické obrázky, které se jim líbily a měla pocit, že bych se mohla podělit o své zkušenosti i s dalšími lidmi. Došlo mi však, že lidé, stejně jako já sama, mají už dost těch, kteří vědí, jak mají druzí žít svůj život, dávají nevyžádané rady a zpochybňují tím ty druhé. Nechtěla jsem se stát takovou rádkyní.

Pochopila jsem, že pokud chce člověk žít jinak, chce něco ve svém životě změnit, musí na tom začít pracovat a skutečně změnu realizovat. Jenže to nejde, podle návodů někoho jiného, je to možné jedině podle svého, svým způsobem a svým tempem. Uvědomila jsem si dvě důležité věci. Za prvé: Já sama jsem odborníkem na svůj život! Stejně jako každý z vás. Za druhé: Abych něčeho dosáhla nebo něco změnila, relativně rychle a účinně, potřebuji k sobě někoho, kdo mi věří, podpoří mě, motivuje, nehodnotí ani nesoudí, a především mi neradí! Někoho, kdo mi pomůže najít mé překážky (které bývají většinou mentální nebo emocionální) a provede mě cestou změny.

V tomto momentu mi do života vstoupila koučovací škola Results & emotions. Díky ní jsem pochopila, co je koučink a byla jsem ohromená. To je ono. Přesně to, o čem jsem mluvila. Absolvovala jsem kurz RE kouč, naučila se profesionální koučovací techniky, osvojila si pravidla ICF (mezinárodní federace koučů) a nyní s nadšením a radostí provázím lidi změnami v jejich životech a podporuji je v nalezení sebe samých.

Filantropie mě dodnes neopouští a podporuji Nadaci JUSTu a pracuji pro projekt Růžová mašinka. 

Ráda a s vděčností na tomto místě také říkám, že od mých 26 let se mnou jde bok po boku můj muž, který mě celou tu dobu má rád, podporuje mě, snáší všechny moje změny a troufám si říct, že i on sám se spolu se mnou mění. Jinak by to ve vztahu nebylo ani možné.