Malá zastavení s Janou - vnímání v zastavení

Když se Jana na obědě opravdu zastaví, začne si všímat věcí, které dřív neviděla.

Sedí u stolu, před sebou jídlo, a najednou zjistí, že její hlava ještě pořád běží. Myšlenky se vrací k rozpracovanému spisu, k rozhovoru s kolegyní, k tomu, co bude muset odpoledne dořešit. Tělo sedí na obědě, ale mysl zůstává v kanceláři.

Jana pracuje v prostředí, kde se rozhoduje pod tlakem. Kde je potřeba nést odpovědnost, hlídat termíny, myslet několik kroků dopředu. Zvyklá být ve střehu. Zvyklá fungovat.

Právě proto je pro ni zastavení těžší, než si původně myslela.

Když ale na obědě chvíli vydrží a nesnaží se hned "zase jet", začne vnímat drobnosti. Napětí v těle. Únavu, která není jen z práce samotné. Nejasný tlak, který s konkrétním úkolem vlastně vůbec nesouvisí.

Nemusí hned vědět, co přesně to znamená. Stačí, že si toho všímá.

Postupně zjišťuje, že klid není jen příjemná pauza. Klid je prostor, ve kterém se ukazují věci, které v běžném pracovním tempu zůstávají skryté.

Právě tady začíná skutečná práce se sebou. V obyčejné otázce, kterou si Jana na obědě položí: Jak se teď vlastně mám? A co bych teď potřebovala, aby ten tlak trochu povolil?

❓ Všimli jste si někdy, že klid odhalí věci, které v běhu nevidíme?

✍️ Pokud vás Janina cesta oslovuje a chcete ji začít psát i ve svém pracovním životě, napište mi.