Malá zastavení s Janou - pauza na kávu

Když Jana odejde z oběda zpátky do kanceláře, chvíli si ten klid nese s sebou.

Jde pomaleji. Dýchá o něco volněji. V hlavě má víc prostoru než před hodinou.

Jenže pak se otevřou dveře kanceláře. Telefon. Dotaz kolegy. Rozpracovaný spis na stole…

A vír běžného dne se znovu roztočí. Někdy pomalu. Jindy tak rychle, že Jana ani neví jak – a najednou běží zase v kolečku jako myška.

V běžném koloběhu dne se jí zdá, že nemá čas zastavit se.

Čas na klid a nadhled. Čas pro sebe.

Jana si ale začíná uvědomovat, že tyhle chvíle jsou vzácné.

Uvědomuje si, že je potřebuje znovu a znovu nacházet.

No ale jak?

Nemůže to být ničím komplikovaným. To by nemohla.

Musí to být spíš taková malá zastaveníčka.

A nápad se dostavuje.

Co kdybych využila chvilky, které mám když…:

🌱když čekám, až se mi uvaří voda na čaj nebo se udělá káva;

🌱když čekám na autobus;

🌱když se na chvíli zadívá z okna.

Tyhle malé chvíle v sobě mohou nést ticho, které v běžném dni téměř neexistuje.

Jana si začíná uvědomovat, jak snadno tyhle malé mezery zaplnila telefonem nebo přemýšlením o problémech. Ve jménu využití každé chvilky. "Než dojedu domů, přečtu si maily… odepíšu na zprávy…kouknu se co je nového….vymyslím plán na zítra…

Místo toho, aby v nich na chvíli zůstalo jen ticho.

Místo toho, aby se podívala kolem sebe.

Místo toho, aby se na pár minut zastavila.

A byla jen tak.

Bez toho, aby hned něco řešila.

A možná právě tyhle malé chvíle mají velkou sílu.

Vyzkouší to a uvidí.

❓ Všimli jste si někdy, kolik malých tichých chvil během dne máme – a jak rychle je zaplníme třeba telefonem?

✍️ Pokud vás Janina cesta oslovuje a chcete ji začít psát i ve svém pracovním životě, napište mi.