Malá zastavení s Janou - Musím se pořád honit?

Musím se pořád honit?

Jana v poslední době kolem sebe často slyší jedno téma. Zkrácený pracovní úvazek.

Některé kolegyně chtějí mít víc času pro děti.

Jiné potřebují zvládnout péči o domácnost.

Další už jednoduše cítí, že tempo, které roky držely, přestává být dlouhodobě udržitelné.

A Jana si uvědomila, že ji na tom zaujalo něco jiného než samotný zkrácený úvazek.

Ta otázka pod tím.

Nejde jen o to, kolik hodin člověk odpracuje.

Často jde o něco mnohem hlubšího.

O tempo života.

O vnitřní tlak.

O pocit, že je potřeba stále fungovat, stíhat a neztrácet čas.

Práce.
Domov.
Povinnosti.
Vztahy.

A mezi tím vším člověk běží.

Tak dlouho, až si někdy ani nevšimne, že už dávno neběží proto, že chce.

Ale proto, že si zvykl.

Možná ani nepotřebujeme méně práce.

Možná spíš potřebujeme méně tlaku.

Méně života v permanentním spěchu.

Méně pocitu, že každá minuta musí být využitá naplno.

Zato potřebujeme více prostoru na obyčejné věci.

V klidu se nadechnout.

Dát si pauzu bez výčitek.

Žít tak, aby to bylo dlouhodobě unesitelné.

Proto někdy změna vede i přes zcela praktické rozhodnutí.

Třeba právě přes zkrácení úvazku.

Jen ani to samo o sobě nemusí stačit.

Pokud si s sebou dál neseme stejný tlak, stejné tempo a stejné vnitřní nastavení.

Někdy tedy potřebujeme změnit podmínky kolem sebe.

A někdy potřebujeme změnit vztah k sobě.

Často obojí.

Protože nejde jen o to pracovat méně.

Jde o to žít způsobem, který je pro nás dlouhodobě únosný.

❓ Jak poznáte, že tempo Vašeho života je ještě v souladu s Vámi?