Malá zastavení s Janou - na obědě

Minule jsme mluvili o vyčerpání. O dnech, kdy má Jana na stole pět spisů, tři termíny a jeden nepříjemný telefonát. O chvílích, kdy ví, že už jede na doraz – ale stejně si řekne: ještě tohle dokončím.

Jana je zodpovědná. Je zvyklá nést odpovědnost za rozhodnutí, za klienty, za lhůty. V její práci není prostor pro chyby. A právě proto je tak snadné zapomenout sama na sebe.

Dnes ale udělá něco jinak.

Když odbije poledne, nezůstane u počítače s krabičkou jídla mezi paragrafy. Neotevře e-maily jednou rukou a druhou nebude jíst. Zavře spis. Vezme kabelku. A odejde na oběd.

Sama.

Nemá čas navíc, ale ví, že bez zastavení se její výkon dříve nebo později zlomí. A unavený právník dělá horší rozhodnutí. Unavená hlava ztrácí nadhled. Unavené tělo ztrácí trpělivost.

Oběd se tak nestává luxusem. Stává se nástrojem profesionality.

Sedí u stolu, jí pomalu a dovolí si na chvíli nebýt tou, která řeší. Jen být člověkem, který dýchá.

Je to malé zastavení. Ale právě v těch malých zastaveních se vrací klid, koncentrace i zdravý úsudek.

❓ Co kdybyste si dnes na oběd zašla jako Jana?

✍️ Pokud vás Janina cesta oslovuje a chcete ji začít psát i ve svém pracovním životě, napište mi.