Co mi přinesl koučink do života
Sedíme na zahradě, sluníčko hřeje, v ruce držím sklenku sektu a v tom přiletí otázka přímo na tělo: "Co vlastně přinesl ten koučink do života tobě osobně?" No ano, je to logická otázka, která musela časem přijít.
Na chvíli se zamýšlím, jakým slovem začít a první co mě napadá je RESPEKT. To že jsem se stala koučkou mi přineslo do života větší respekt k lidem. Respekt k jejich způsobu myšlení, vnímání a jednání. Respekt k jejich životu, jako celku. Konečně je vidím a VNÍMÁM.
S tím souvisí také to, o co jsem přišla, respektive co jsem ráda opustila, nebo ještě lépe řečeno, z čeho jsem se ráda vysvobodila. A to je posuzování, hodnocení lidí, vnucování jim svého pohledu na věc.
Přestala jsem "trousit moudra" a začala jsem se opravdově zajímat o druhé lidi. Jak se říká, přestala jsem dávat "nevyžádané rady". Nechávám druhé mluvit a místo abych jim předkládala možnosti řešení (tedy své nápady, jak by oni mohli, nebo dokonce měli, věci řešit), naslouchám jim a kladu otázky, které mi nabízí má intuice, můj 6 smysl a které jim otvírají jiné úhly pohledu. I když přiznávám, že můj muž, když se dotkneme nějakého jeho citlivého tématu říká, ať mu proboha nedávám ty "nevyžádané otázky".
Vzpomněla jsem si také na jednu okřídlenou větu, kterou mi před pár lety řekl jeden dobrý přítel: "Nech mě prosím dělat mé vlastní chyby." I v tomhle tématu mi koučink otevřel oči. Nemohu nikoho uchránit před jeho chybami a navíc, jak mohu vědět, že jsou to skutečně chyby. Já nežiji jeho život, nechodím v jeho botách, nezažila jsem to, co on. A tím se oklikou vracím opět k respektu. Respektuji prostě a jednoduše to, že on je odborníkem na svůj život, nikoli já!
Na druhou stranu, i já sama vyžaduji více respektu ke mně. Všímám si daleko ostřeji nátlaku a manipulace ze strany jiných lidí. Díky koučinku jsem se ale naučila otevřené, upřímné, avšak laskavé KOMUNIKACI, takže takové situace zvládám daleko lépe, než kdy dříve. Už mi nevadí říct, že v danou chvíli mi nevyžádaná rada nepřijde vhod a že se tak cítím pod tlakem. Vždy dodám: "Chápu, že to se mnou myslíš dobře, přesto to s tebou, v tuto chvíli, nepotřebuji a především nechci řešit." Vzhledem ke zvýšené CITLIVOSTI sama k sobě, kterou mě koučink také naučil, začnu komunikaci ještě ve chvíli, kdy jsem v klidu a nečekám až do doby, kdy se budu cítit zahnaná do kouta. Mohu tak mluvit s klidem a rozvážně a mohu danou situaci převést do humoru. Z toho pomyslného koutu, už to nejde.
Takže velmi zjednodušeně řečeno, koučink mi do života přinesl respekt k sobě i druhým, vnímavost a komunikační dovednosti. A to samé učím své klienty.
napsala Michala Karásková, koučka