Koučuji pro radost - hledání cíle

Se svým koučem jsem hledala cíl v jedné z oblastí mého života. Bylo to v oblasti s názvem Smysluplná práce. Nejprve mi vysvětlil, co se bude dít a pak jsme se do toho pustili. Pokládal mi otázky a já se brzy ocitla ve víru svých myšlenek a pocitů. Cítila jsem se bezpečně, ale přitom tak trochu jako nahá. Byla jsem v úplném popředí dění a záleželo jenom na mně.

Nejprve jsem popsala, jak se cítím v současné situaci. Mluvila jsem o tom, že moje stávající práce už mě nenaplňuje tak jako dřív a že bych ráda obohatila svou profesní dráhu o další nový směr, asi o koučování.

Když mě kouč vyzval, abych začala fantazírovat a představila si tu nejlepší verzi svého profesního života, začala se mi před očima tvořit úžasná scenérie. Rozzářili se mi oči, jak mi kouč potom řekl, začala jsem se usmívat a měla jsem skvělý, naplňující pocit. Viděla jsem a cítila, že žiji naplňující život, ve kterém mám radost z toho, že dělám druhé lidi šťastnější, že cítím úctu sama k sobě, že jsem sama šťastná.

Když mě kouč popostrčil ještě dál, došlo mi, že tímhle způsobem můžu udělat svět lepším místem pro život. Na pozadí toho všeho se mi honila spousta myšlenek a obrazů, které vyskakovaly jeden přes druhý, jako by blikaly diapozitivy při obrovském zrychlení. Viděla jsem obrazy lidí, kteří si díky mé práci uvědomili, že mají svůj život ve svých rukou, našli si své limity, svá přesvědčení a emoce, která je celý život brzdily a prostě je změnili.

V mém snění šlo jednoduše o spokojené a šťastné lidi. Viděla jsem spokojené a klidné maminky, jak se svými puberťáky řeší nějaké problémy, a přitom z nich čiší láska a porozumění, viděla jsem lidi spokojené ve své práci, řidičky jak klidně a s přehledem zvládají těžké dopravní situace, viděla jsem manželky diskutující se svými protějšky laskavě a s citem, přitom však jasně a smysluplně a spoustu dalších situací. Měla jsem pocit, že na takovém světě chci žít a mohu k tomu přispět.

Ve chvíli, kdy mě kouč vytrhl z této idyly a chtěl, abych se snesla z tohoto místa k okamžiku, ve kterém budu při skončení naší koučovací série, úplně mě zamrazilo, jako by se v místnosti ochladilo. Nechtělo se mi, ale nešlo to jinak. Co z toho všeho můžu dosáhnout za půl roku práce? To snad asi nic, napadlo mě zprvu. Tenhle sen je nejspíš nedostižný. V téhle mizérii mě však kouč nenechal. Našla jsem nakonec místo, kde bych mohla být, kde bych chtěla být a které je mezi bodem A, kde jsem teď a snem, kde se cítím tak úžasně. Zapíchla jsem pomyslnou vlaječku a nazvala jsem si svůj cíl: "Koučuji pro radost".  

Napsala Michala Karásková, koučka - osobní zkušenost