Jana je fiktivní právnička. Přemýšlivá, zodpovědná… a občas unavená z toho, že musí všechno zvládnout.
Sedíme na zahradě, sluníčko hřeje, v ruce držím sklenku sektu a v tom přiletí otázka přímo na tělo: "Co vlastně přinesl ten koučink do života tobě osobně?" No ano, je to logická otázka, která musela časem přijít.
Kamarádka mi jednou řekla, že tady v Česku bereme za samozřejmé, když se nám něco povede a daří se nám, ale zpozorníme a všímáme si toho co se nepovedlo. Nevím, jestli to platí jen tady a obecně, ale v naší generaci (dnes cca 50tníků) to často vídám. Naučili jsme se to v dětství a neseme si to dál.
Někde jsem si přečetla, že americká psychoterapeutka V. Satir řekla, že člověk potřebuje 4 obejmutí denně aby přežil, 8 obejmutí denně aby zůstal duševně a fyzicky zdravý a 12 obejmutí denně aby mohl vnitřně růst a překonávat své hranice. Přišlo mi to jako zajímavá výzva. Naplánovala jsem si se svým mužem, že hned druhý den zvládneme těch 12...
Dneska měl oběd připravovat manžel. Máme takovou nepsanou dohodu, že o víkendu vařím jeden den já a druhý den on. Tedy pokud nejsou řízky. Ty dělá vždycky on. Je v tom mistr.
Dva lidé, manželé, muž a žena. Žijí spolu více než 20 let, a přesto každý z nich žije ve svém vlastním světě.
Představte si, že si plně uvědomujete svůj význam, svou hodnotu, svou nepostradatelnou existenci.
Představte si, že vás vaše myšlenky neurčují. Nezáleží na tom, co vám namlouvají, jak vás zpochybňují nebo k čemu vás nutí.
Představte si, že jste v klidu. V perfektním vnitřním klidu. V hlavě máte úplné ticho. Žádná myšlenka v dohledu. Nic a nikdo vás nerozčiluje. Po celém těle se vám rozlévá teplo. Nádhera!
Se svou koučkou jsem hledala, jak nastavit akce pro setkávání se se svou rodinou. Chtěla jsem docílit toho, že se budeme potkávat, povídat si, trávit spolu čas a pro nás všechny to bude naplňující. V mých představách to vypadalo krásně. Nemám žádný problém rodičům ani sestře zavolat a sejít se s nimi. "To bude brnkačka!", pomyslela jsem si.
Se svým koučem jsem hledala cíl v jedné z oblastí mého života. Bylo to v oblasti s názvem Smysluplná práce. Nejprve mi vysvětlil, co se bude dít a pak jsme se do toho pustili. Pokládal mi otázky a já se brzy ocitla ve víru svých myšlenek a pocitů. Cítila jsem se bezpečně, ale přitom tak trochu jako nahá. Byla...
