Co pro vás znamená dát někomu dárek? Zamysleli jste se nad tím někdy a sáhli si přitom do svého nitra? Víte komu chcete dárek opravdu dát a komu ne? Nereagujte ukvapeně, zkuste se nejdřív zamyslet a potom si teprve odpovězte.
Převzít zodpovědnost za svůj život znamená mít moc udělat změnu. Zní to dobře viďte. Jenže v praxi si lidé často zaměňují zodpovědnost za vinu. A to je něco úplně jiného.
Uvědomili jste si někdy, že se necháváte v životě snadno využít a dlouhou dobu si toho vůbec ani nevšimnete? Jestli ano, pak vězte, že není třeba nadávat na svět a lidi kolem, je potřeba se podívat na to, co to vypovídá o vás.
Dostala jsem otázku, co je vnitřní klid? Jak jen mám tento pocit, který se rozprostírá uvnitř člověka popsat? Jak vyjádřit, jak se člověk cítí, když ví, co chce a co nechce, prostě jen díky svému pocitu klidu uvnitř sebe? Jak slovy sdělit jinému člověku, co je uvnitř mně, když vím, kdo jsem?
Mnozí si klid spojují s procházkou v přírodě, s příjemným posezením u kávy, se sklenkou vína, s knihou v ruce, nebo prostě s chvílemi, kdy jsou někde sami a neruší je děti, manžel nebo třeba tchýně.
Má drahá přítelkyně se mě zeptala: "Nechceš si říkat jinak než koučka?" "Proč bych měla?", ptám se. "No víš, dneska si kouč říká každý druhý a na lidi to už nepůsobí dobře. A to, co děláš ty je úžasné a měl by to zažít každý." Zasmála jsem se a byla polichocena, samozřejmě. Jenže měla pravdu. Já sama jsem...
Hledám už nějakou dobu, co bych mohla dělat, aby mi to dodávalo energii. Inspiruji se od lidí kolem a zkouším. Říká se pohyb. Tak co třeba procházky v přírodě, na jiný druh "sportu" mě moc neužije. Bez zvláštního efektu. No tak zkusím wellness. Teplá voda to je něco a saunování přímo miluju. Hmm, pěkný zážitek, ale baterky mi moc nedobil....
Sedíme na zahradě, sluníčko hřeje, v ruce držím sklenku sektu a v tom přiletí otázka přímo na tělo: "Co vlastně přinesl ten koučink do života tobě osobně?" No ano, je to logická otázka, která musela časem přijít.
Kamarádka mi jednou řekla, že tady v Česku bereme za samozřejmé, když se nám něco povede a daří se nám, ale zpozorníme a všímáme si toho co se nepovedlo. Nevím, jestli to platí jen tady a obecně, ale v naší generaci (dnes cca 50tníků) to často vídám. Naučili jsme se to v dětství a neseme si to dál.
Někde jsem si přečetla, že americká psychoterapeutka V. Satir řekla, že člověk potřebuje 4 obejmutí denně aby přežil, 8 obejmutí denně aby zůstal duševně a fyzicky zdravý a 12 obejmutí denně aby mohl vnitřně růst a překonávat své hranice. Přišlo mi to jako zajímavá výzva. Naplánovala jsem si se svým mužem, že hned druhý den zvládneme těch 12...
