Blog - Jana právnička a další články

Pojďme se spolu s Janou podívat do právnického zákulisí — tam, kde se odehrávají ty nejtišší, ale často nejdůležitější momenty naší práce.

Zodpovědnost. Slovo, které v nás někdy vyvolává tlak… ale když se na něj podíváme jinak, může být obrovskou úlevou.

Kam dáváš svou pozornost, to roste. Tuhle větu známe všichni. Ale na našem setkání jsme ji konečně uvedli na pravou míru. Pozornost není o tom, že si máme "vystavět růžové zahrady z ničeho". Je o tom, že každý z nás si celý život nenápadně tvoří svá přesvědčení. A právě tam, kam se naše pozornost nejčastěji stáčí – to se zapisuje....

Včera jsme spolu úspěšně zahájili naše živá setkávání u kávy. Bylo krásné vidět, jak rychle se dokáže otevřít rozhovor, když si někdo dovolí být sám sebou.

Co se s námi stane, když kolem projde Smrt a vezme s sebou našeho přítele?

Někdy nám život připomene, jak křehké je všechno, co bereme jako samozřejmé. A tehdy se objeví otázka, kterou nelze přeslechnout: Kdo jsi?

Mám kolem sebe právníky ze státních úřadů, kteří dělají svou práci poctivě, s velkou odpovědností, ale často jsou unavení, zahlcení a ztrácí radost z práce.

Často se setkávám s tím, že výkonově orientovaní koučové – převážně muži – považují ženy, které otevřeně projevují své emoce, za "nezralé" nebo dokonce "traumatizované". A proto často dávají doporučení: "Tohle už je spíš pro terapeuta, ne pro kouče."

Spisy se hromadí, kalendář je plný, klienti čekají na odpovědi. Někdy je to, jako by se na vás valila lavina.

Znáte takový svíravý pocit uprostřed vaší hrudi? Nemyslím tím náběh na infarkt, ale takovou neurčitou, stálou nebo občasnou bolest. Někdy vás tam jakoby píchne, jindy sevře. Někdy cítíte jako byste měli na hrudi kámen nebo naopak cítíte jako by tam byl kráter, díra, prázdnota. Můžete mít pocit nevysvětlitelné lítosti, stesku, jako byste o něco...